Benzo[a]pyren

Průměrné roční koncentrace BaP v ČR v roce 2018

Před nedávnem vyšla tabelární ročenka ČHMÚ o kvalitě ovzduší v ČR v roce 2018. V minulých článcích jsem se věnoval prašnosti a oxidu dusičitému, nyní přichází řada na benzo[a]pyren, coby zástupce polycyklických aromatických uhlovodíků. Pro jednoduchost jsem si s pomocí SW Qlik udělal jednoduchou aplikaci, která má tu výhodu, že na jedno kliknutí si může data filtrovat dle nejrůznějších kritérií (rok, kraj, typ lokality …. atp. atp.) a získá tak lepší vhled na data.

Všechna použitá data pochází z tabelárních ročenek ČHMÚ zveřejněných zde.

Průměrná roční koncentrace benzo[a]pyrenu

V roce 2018 došlo k překročení imisního limitu pro průměrnou roční koncentraci benzo[a]pyrenu na 22 lokalitách státní sítě imisního monitoringu z celkových 39, které naměřily dostatek dat pro výpočet průměrné roční koncentrace. Nejvyšší koncentraci naměřila „tradičně“ stanice Ostrava-Radvanice ZÚ (7,7 ng∙m–3). I druhá „nejhorší“ lokalita leží v Ostravě – Radvanicích, avšak stanice Ostrava-Radvanice OZO naměřila o 3 ng∙m–3 nižší průměrnou roční koncentraci, stejnou jako stanice Ostrava-Přívoz (4,7 ng∙m–3). To je poměrně zajímavé, v jedné ostravské městské části je na jedné lokalitě o 40 % vyšší koncentrace než na druhé lokalitě, která měří obdobné hodnoty jako další ostravská stanice. Tipuji, že v blízkosti té nejzatíženější stanice bude nějaký významný lokální zdroj. A nemyslím tím Mital, protože ten by měl postihnout obě lokality zhruba stejně vzhledem ke své velikosti. Na prvních místech „žebříčku“ nejvyšších koncentrací benzo[a]pyrenu se umísťují zejména lokality aglomerace Ostrava / Karviná / Frýdek – Místek. První lokalitou mimo tuto aglomeraci je na 7. místě Kladno – Švermov (3,5 ng∙m–3) a poté až Valašské Meziříčí na 15. místě (2,2 ng∙m–3). Naopak nejnižší koncentrace byla naměřena na observatoři v Košeticích (0,4 ng∙m–3) na Vysočině.

Z mapy rovněž vyplývá, že na stanicích v aglomeracích Praha a Brno, která mají centrální zásobování teplem, k překračování imisního limitu nedochází. A to ani z dlouhodobějšího hlediska, jak ukazuje spodní mapka (průměr za roky 2014–2018). Měří se zde koncentrace pod celorepublikovým průměrem za rok 2018 (2,0 ng∙m–3), dokonce i celorepublikový medián za rok 2018 (1,2 ng∙m–3) je vyšší než hodnoty měřené ne stanicích v Praze a Brně.

K tomu malý dovětek. Již v minulém článku jsem upozornil na to, že v tiskové zprávě k měření NO2 bylo chybně uvedeno, že v Brně je dlouhodobě překračován imisní limit právě pro benzo[a]pyren. Již ze spodní mapky můžete vidět, že v posledních 5 letech tomu tak není. I proto jsem ono prohlášení označil za lživé. Jeden z autorů této tiskové zprávy se mi ozval s tím, že z modelových výpočtů vyplývá, že limit je překračován. Ale ani to není pravda – na mapách z portálu ČHMÚ (viz 2 mapky níže) je patrné, že jak na zatím posledním modelovém výpočtu pro pětiletí 2013–2017, tak pro předchozí pětiletí 2012–2016, není na území Brna „červená barva“, značící překročení limitu. Jít dále do minulosti nemá smysl, protože imisní limit pro benzo[a]pyren je v platnosti od 1. 1. 2012. Na mapkách níže se můžete přesvědčit sami. Pokud se chcete podívat na samotné hodnoty v jednotlivých čtvercích 1 x 1 km, tak jsou uvedeny rovněž na portálu ČHMÚ jak pro pětiletí 2013–2017, tak pro pětiletí 2012–2016 (pozor velké obrázky). Nejvyšší hodnota, kterou můžete najít, je 1 ng∙m–3 (což je vyrovnání limitu, nikoliv překročení), a to pouze v 1 čtverečku z cca 230 (Brno má rozlohu 230 km2), a pouze v pětiletí 2012–2016.

V Brně tedy dle veřejně dostupných dat k překračování imisního limitu pro benzo[a]pyren nedochází a dlouhodobě / trvale už vůbec ne. Pokud se podíváme na samotné měřicí stanice, tak k překročení imisního limitu došlo pouze jednou v roce 2012 v lokalitě Brno–Masná, od té doby nic. Byl bych tedy velmi rád, kdyby se tento mýtus konečně přestal šířit, protože stokrát opakovaná lež se stává pravdou. A jak říkal už Mark Twain, „A lie can travel halfway around the world while the truth is putting on its shoes“ – Lež může oběhnout půlku světa, zatímco pravda si teprve obouvá boty.

V následujícím grafu jsem udělal opět průměry za jednotlivé kraje. Avšak vzhledem k malému počtu měřicích lokalit je tento graf pouze orientační a slouží mi spíše jako oslí můstek k dalšímu textu. A samozřejmě další dělení už by úplně postrádalo smysl, vyšší vypovídající hodnotu mají mapky výše. I tak je z grafu patrné, že Moravskoslezský kraj má před ostatními „nedostižný“ náskok, naopak nízké koncentrace lze pozorovat na Vysočině, v Jihomoravském kraji a v Praze.

A právě malý počet stanic (související se složitějším odběrem, nutností skladovat vzorek hned po odběru v chladu a temnotě, a náročnou analytickou koncovkou – jak časově, tak finančně) velmi významně zvyšuje nejistotu, zda je limit doopravdy překračován. Odborníci v ČHMÚ a dalších ústavech dělají maximum, aby se modelovým výpočtem co nejlépe přiblížili realitě. Ale přesto, Praha i Brno mají pouze 2 stanice, což je i tak více, než některé kraje! A při bližším pohledu na strukturu typů zóny, kde stanice měří, je patrný velký nepoměr. Z 39 stanic, které v roce 2018 naměřily roční průměr, měří 21 stanic v městské zóně, 13 stanic v předměstské zóně a pouze 5 stanic je venkovských.

Měří se tedy především ve městech, což je v pořádku ve smyslu zákona – jedná se o imisní limity pro ochranu zdraví lidí a největší hustota lidí je ve městech – měření je tak reprezentativní pro větší množství obyvatel. Na druhou stranu zcela majoritním zdrojem polycyklických aromatických uhlovodíků včetně benzo[a]pyrenu jsou lokální topeniště, o čemž jsem již na svém webu psal a lze to dohledat i na stránkách ČHMÚ. Pro měření benzo[a]pyrenu by tedy bylo logické výrazněji posílit měření v malých obcích, kde převládá lokální vytápění – zatím zde uvádím 5 venkovských lokalit, přičemž např. observatoř Košetice je „na hony“ vzdálená od obce Košetice, a tedy od lokálních topenišť. Rovněž lokalita Kuchařovice neleží přímo v obci, ale na mírném kopečku nad ní v prostorách meteorologické stanice. Nejedná se tedy o reprezentativní stanice pro malé obce.

Zde pak mohu pochválit některé krajské úřady, že se o danou problematiku zajímají a podporují i zjištění stavu ovzduší v malých obcích. Jako příklad mohu uvést Jihomoravský kraj, který provedl několik kampaní na přelomu topné a netopné sezóny. O těchto měřicích kampaních jsem již psal dříve na svém blogu či ve zprávách z kampaňových měření pro Jihomoravský kraj (2015 – Prace, Chudčice, Velké Pavlovice; 2016 – Jinačovice, Babice u Rosic; 2017 – Ostopovice, Moravany). Z výsledků měření koncentrací benzo[a]pyrenu vyplývá, že stačí vyjet kousek za Brno a mohli bychom v topné sezóně naměřit v některé dny (zvláště když klesnou teploty a je potřeba zatopit) i desetinásobné koncentrace proti Brnu.

Z toho může vyplývat, že kdybychom více měřili v malých obcích, mohli bychom zjistit, že imisní limit je překračován na mnohem větším území, než doposud ukazují mapy na portálu ČHMÚ. Dokonce by se mohlo zjistit, že i na území Brna může vlivem okolních obcí docházet k překročení imisního limitu. Míra nejistoty současných modelů to rozhodně potvrzuje. Jsem tedy pro to, aby se opatření, například v PZKO, zaměřily v rámci snižování koncentrací benzo[a]pyrenu i na zóny a aglomerace, kde k překračování limitu nedochází – právě kvůli té nejistotě a předběžné opatrnosti. Avšak, a to chci opět zdůraznit, jsem zcela proti tomu, aby se říkalo že zde k překračování dochází, pokud to nebude podloženo oficiálními daty (imisní limity nejistoty neuznávají – pouze hodnoty). A z těchto dat mi zatím vychází, že aglomerace Brno imisní limit nepřekračuje. I když vysoká nejistota modelu to zcela nevylučuje.

Já asi chápu důvod, proč se upozorňuje (i když někdy nepřesně) na překračování imisního limitu zejména ve větších městech. Žije tam podstatně více lidí, kteří na ekologii slyší, a zároveň třeba nemají až takový vhled do problematiky, aby viděli, že to, co se jim vykládá, není až tak úplně pravda. Taky rozpočet měst je větší, takže lze za veřejné peníze uspořádat nějaký ten seminář atp. Avšak problém z hlediska benzo[a]pyrenu je v malých obcích minimálně srovnatelný, ale spíše podstatně větší (viz zmínka o kampaňových měřeních výše). Právě na malé obce by se měla cílit opatření a hledat cesty, jak lidem pomoci k výměně kotlů, což by mohlo být výborné téma pro neziskový sektor. Přesto pořád čtu a slýchávám, že problém má Brno, ale o malých sídlech většinou ani zmínka.

Já se během své práce na ČHMÚ snažil na tento problém upozornit poměrně dlouho, a jsem rád, že problematiku lokálních topenišť už začínají vnímat i lidé, kteří se tomu vysmívali a tvrdili, že za všechno může pouze doprava. Špatnou situaci z hlediska ovzduší v malých obcích jsem podložil také kampaňovými měřeními 3 roky po sobě (viz odkazy výše). Mohu mít dobrý pocit v tom, že v jedné obci se po našem měření hodně lidí začalo zajímat o výměnu kotlů a poměrně dost lidí z této obce uspělo i v rámci kotlíkových dotací. Přesto – v obci stačí pár starých kotlů k tomu, aby trpěla celá obec. Proto si myslím, že podpora výměny kotlů by měla být mnohem masivnější, pokud má být cílem plošné zlepšení kvality ovzduší v ČR. A co si budeme povídat, pokud jsou lokální topeniště odpovědny za cca 98% všech emisí benzo[a]pyrenu, 58 % všech emisí PM10, a 74 % všech emisí PM2,5, tak by to z hlediska ochrany ovzduší měla být zcela jasná priorita. Zvláště, když jsou lokální topeniště v provozu zhruba půl roku, ale emisní bilance je počítána za celý rok!

Proto si myslím, že výměna starých kotlů je zcela jasnou prioritou, zvláště s výhledem k 1. září 2022, kdy už bude zákonem zakázáno používat kotle emisní třídy 1 a 2 pod pokutou až 50 000 korun! Není moc na co čekat, pokud stát nepočítá s tím, že bude pouze inkasovat pokuty pro zlepšení rozpočtu.

 

Vývoj průměrných ročních koncentrací od roku 2010

A teď trochu o vztahu roku 2018 k 8 předešlým. Nejprve opět jeden velmi obecný krabicový graf, který ukazuje statistické zpracování průměrných ročních koncentrací benzo[a]pyrenu ze všech stanic v ČR, které dosáhly ročního průměru. Samozřejmě je možné argumentovat, že v jednotlivých letech nebyl vždy stejný počet měření atp. Ale toto není velká věda, graf v rámci možností ukazuje rozložení koncentrací v jednotlivých letech na měřicích lokalitách.

Z grafu je patrné, že rok 2018 je z hlediska mediánu (1,2 ng∙m–3) zhruba na podobné úrovni jako předešlé dva roky. Avšak je dobře patrné, že hodnota třetího kvartilu i horní „fous“ mají vyšší hodnoty než předchozí roky. „Horší“ polovina stanic tedy měřila vyšší koncentrace než v předchozích letech, lepší polovina zůstala zhruba na svém. Dobrou zprávou snad může být mírný pokles maxima v lokalitě Ostrava-Radvanice ZÚ.

Z hlediska celé ČR byl rok 2018 4. nejlepším v řadě od roku 2010. Nejlepší byl rok 2015, nejhorší pak rok 2012, kdy začal platit imisní limit pro tuto látku. Dál tento graf opět nebudu dělit vzhledem k malému počtu lokalit.

Mírné zlepšení, popř. stagnaci lze pozorovat většině krajů, mírné zhoršení proti roku 2017 zaznamenal např. Moravskoslezský kraj.

A na kterých konkrétních stanicích došlo k největšímu zhoršení nebo zlepšení proti roku 2017? Jednalo se zejména o stanice Moravskoslezského kraje. Na druhou stranu i největší pokles zaznamenala stanice Moravskoslezského kraje, která i přesto zůstala nejhorší stanicí v ČR. Hodně stanic pak zůstalo na svém, nebo se koncentrace změnily pouze nepatrně.

Rovněž v případě relativního nárůstu koncentrací jsou v popředí zejména stanice Moravskoslezského kraje, nejvíce pak narostly koncentrace v Ostravě-Přívoze, a to o více než 50 %.

Oštítkováno , , ,

Okomentujte článek ...