Doprava, Prach

Průměrné roční koncentrace PM2,5 v ČR v roce 2018

Do třetice článek o prašnosti v ČR v roce 2018. Tentokráte o jemnější frakci PM2,5. Ta má pouze jeden imisní limit, a to pro průměrnou roční koncentraci. A situace do značné míry kopíruje to, co jsem již psal v případě PM10. Na závěr pak zamyšlení, zda může kůrovec ovlivnit koncentrace prašnosti v ČR.

Všechna použitá data pochází z tabelárních ročenek ČHMÚ zveřejněných zde.

Průměrná roční koncentrace PM2,5

V roce 2018 došlo k překročení imisního limitu pro průměrnou roční koncentraci PM10 na 13 lokalitách státní sítě imisního monitoringu. Všechny tyto lokality leží v Moravskoslezském kraji. První „ne-moravskoslezská“ stanice je na 15. místě Valašské Meziříčí s průměrnou roční koncentrací 24,5 µg∙m–3.

V následujícím grafu jsou pak uvedeny po krajích průměrné roční koncentrace PM2,5. Jedná se o jakési základní srovnání koncentrací v jednotlivých krajích. Graf vlevo nahoře ukazuje průměr ze všech stanic imisního monitoringu ČR – do průměru jsou započteny průměrné roční koncentrace PM2,5 ze všech stanic bez ohledu na to, jestli jsou venkovské, městské, dopravní nebo pozaďové. Zkrátka vše. Na zbylé dva grafy jsou pak uplatněny filtry dle typu stanice a zóny. Graf vpravo nahoře ukazuje pouze venkovské pozaďové lokality, graf vlevo dole pak městské pozaďové lokality a graf vpravo dole dopravní lokality.

V prvních 3 grafech vévodí statistikám Moravskoslezský kraj. To je stejné, jako v případě PM10. Ale na rozdíl od hrubší frakce PM10 již má druhém místě není Praha, ale Zlínský kraj. A Praha nevévodí dopravním stanicím, jako tomu bylo v případě PM10, ale i zde je „až“ na bronzové pozici. Dopravní stanice jako celek se drží v případě PM2,5 pod hodnotou 25 µg∙m–3 (hodnota imisního limitu). Lze z toho dovodit, že doprava mnohem více ovlivňuje hrubší frakci PM10 než jemnější a nebezpečnější PM2,5. Zjednodušeně se dá říci, že spalovací motory produkují spíše jemnější frakci částic, hrubší frakce pochází především z mechanických emisí – otěrů brzd, pneumatik vozovky. Největším problémem dopravy je tedy zřejmě její „neplynulost“ – nutnost neustále brzdit a popojíždět a zvyšovat tak mechanické emise – což se projeví i v hodnotách PM10. Je to stále dokola ta stejná písnička, co už tady na blogu opakuji od začátku. Větší města NUTNĚ potřebují obchvaty, po kterých bude tranzitní doprava plynule míjet město. Zároveň se tak „naředí“ doprava i ve městech, bude plynulejší, což povede ke snížení mechanických emisí prašnosti. Přesto stále spousta spolků „ve jménu většího dobra“ blokuje výstavbu těchto obchvatů bez ohledů na zdraví lidí ve městech.

Vývoj průměrných ročních koncentrací PM2,5 od roku 2010

A teď trochu o vztahu roku 2018 k 8 předešlým. Nejprve opět jeden velmi obecný krabicový graf, který ukazuje statistické zpracování průměrných ročních koncentrací PM2,5 ze všech stanic v ČR, které dosáhly ročního průměru. Samozřejmě je možné argumentovat, že v jednotlivých letech nebyl vždy stejný počet měření atp. Zrovna v případě měření došlo v roce 2016 k významnému nárůstu počtu měření PM2,5 na zhruba dvojnásobek, což se projevilo i v širší distribuci hodnot a je to z grafu dobře patrné. Přesto můj blog není velká věda, navíc počet stanic je dostatečně vysoký, aby bylo možné tento graf sestrojit s jistou důvěrou v to, co ukazuje.

Z grafu je patrné, že rok 2018 byl proti předešlému roku z hlediska průměrné roční koncentrace PM2,5 mírně horší. Jak a kde za chvilku zmíním. Ony dvě odlehlé hodnoty jsou lokality Ostrava-Radvanice ZÚ (36,8 µg∙m–3) a Věřňovice (35,8 µg∙m–3). Naopak nejnižší hodnota byla naměřena stejně jako v předchozích letech na Churáňově (6,8 µg∙m–3), i zde je však patrný mírný nárůst proti předchozím rokům.

Srovnání jednotlivých roků v krajích – opět žádná velká věda. Graf vlevo ukazuje průměrnou koncentraci PM10 ze všech stanic v ČR, následují 3 grafy filtrované dle jednotlivých krajů.

Z hlediska celé ČR byl rok 2018 čtvrtým nejlepším v řadě od roku 2010. Rok 2010 byl nejhorším za celé sledované období jak v ČR, tak ve všech krajích s výjimkou Prahy. V tomto se průměrná roční koncentrace PM2,5 liší od hrubší frakce PM10. Je však třeba opět poznamenat, že v právě v případě PM2,5 přibylo od roku 2015 nejvíce měření (rekonstrukce státní sítě imisního monitoringu). Zatímco v roce 2010 naměřilo průměrnou roční koncentraci PM2,5 pouze 38 stanic, v roce 2018 to bylo již 80! Výsledky tak mohou být ovlivněny počtem stanic.

Mírné zhoršení lze pozorovat téměř ve všech krajích, výjimkami jsou např. Plzeňský, Královehradecký a Olomoucký kraj, kde proti roku 2017 došlo k mírnému zlepšení. V Olomouckém kraji se dokonce jednalo o nejlepší rok z hlediska průměrné roční koncentrace PM10 za roky 2010 – 2018, v Plzeňském a Královehradeckém kraji o 2. nejlepší rok.

A na kterých konkrétních stanicích došlo k největšímu zhoršení nebo zlepšení proti roku 2017? Na rozdíl od PM10 nedošlo k největšímu zhoršení na brněnské stanici Brno-Úvoz, což opět poukazuje na to, že šlo především o hrubší frakci zvýšenou v důsledku přilehlé stavby a rekonstrukce silnice. V rámci Jihomoravského kraje došlo k vyššímu nárůstu PM2,5 na regionální venkovské pozaďové lokalitě Mikulov – Sedlec (o 2,5 µg∙m–3) než v lokalitě Brno – Úvoz (o 2,2 µg∙m–3). Obdobně jako v případě PM10 lze tedy sledovat nárůst koncentrací regionálního pozadí.

Nejvyšší nárůst koncentrací tak zaznamenala lokalita Letiště Praha s nárůstem průměrné roční koncentrace o téměř 7 µg∙m–3. Obdobně jako v případě PM10 došlo i v případě PM2,5 k významnému nárůstu koncentrací na observatořích Tušimice a Košetice. K nárůstu pak došlo v lokalitách Moravskoslezského kraje, zejména pak v polském příhraničí (Petrovice u Karviné, Věřňovice, Karviná).

A opět ve shodě s PM10 lze pozorovat nejvyšší relativní nárůst koncentrací na “nejčistších“ venkovských pozaďových lokalitách. Churáňov je sice z hlediska PM2,5 nejčistší lokalitou ČR, přesto zde vzrostla proti roku 2017 koncentrace zhruba o 50 %. Nárůsty zaznamenaly i další venkovské lokality, jako jsou Košetice, Tušimice, Svratouch, Mikulov – Sedlec.

Je tedy patrné, že k nárůstu koncentrací regionálního pozadí došlo už na úrovni jemnější frakce PM2,5, podmnožině hrubší frakce PM10. To by napovídalo vyššímu zastoupení spalovacích procesů.

Kolega Tom Helán mě pak předestřel velmi zajímavou myšlenku, jak vše souvisí se vším. Máme zde kůrovcovou kalamitu. Není to poprvé ani naposled co tenhle brouk útočí, přesto mi vždy ve spojení s kůrovcem vytanou na mysli „odvážní“ aktivisté, kteří přivazováním se ke stromům pomáhají broukovi se šířit. Ale zpět – napadené dřevo lze využít pouze jediným způsobem – jako palivové dříví. Cena jde rapidně dolů, v některých oblastech v podstatě za odvoz. A nikdo to napadené dřevo nijak dlouho neskladuje a nenechá ho alespoň 2 roky schnout, jak se doporučuje. Hezky „za mokra“ spálit, v peci, krbu, kdekoliv. Ušetří se tak na platbách za jiná paliva, ale emise prašnosti z těchto zdrojů samozřejmě vzrostou. Dřevo je koneckonců jen nejmladší uhlí a nevyschlé dřevo … no asi víte sami.

Ale abych to opět zakončil alespoň trochu optimisticky, na některých stanicích došlo proti roku 2017 k mírnému zlepšení. Nebylo jich pravda moc, ale jsou tu :-). A jak už napovědělo hodnocení po krajích, jedná se především o stanice střední Moravy.

Oštítkováno , , ,

Okomentujte článek ...