Nezařazené

Emise nebo imise?

Emise nebo imise? Znečištění nebo znečišťování? Stačí malá změna a jedná se o něco jiného, podobně jako ve slově faktura a fraktura. Často se to plete. Jak to tedy vlastně je?

Problematika ovzduší má dva základní okruhy. Znečišťování (emise) a znečištění (imise). Česká i „cizí“ slova znějí hodně podobně, takže si je spousta lidí neustále plete, podobně jako slova faktura a fraktura, nebo Žebrák a Točník (děkuji „Cimrmanům“, lepší příměry bych nevymyslel) 😊.

Znečištění a znečišťování zcela jasně definuje zákon o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb. v §3 a §4. Jednoduše řečeno znečišťování (emise) je vypouštění škodlivin do ovzduší, znečištění (imise) jsou škodliviny rozptýlené v ovzduší. Tuto terminologii je tedy nutné při vyjádřeních ctít, protože jinak se jen mluví do větru.

Pro názornost jeden malý obrázek:

EMISE

Emise představují množství škodlivin, které nějaký zdroj vypouští. Zpravidla se uvádějí v jednotkách hmotnosti za rok – často se setkáme v emisních bilancích s jednotkami kg/rok, t/rok popř. kt/rok. V emisních limitech pro jednotlivé zdroje jsou pak např. uváděny jednotky mg/m3. Důležité je si také uvědomit, že emise nutně nemusí vycházet z komína či výfuku. Může jít např. o prach z polí způsobený zemědělskou činností (orba, sklizeň), nebo může jít o tzv. fugitivní emise, kdy k emisi dochází z nějakého povrchu či objektu – to může být např. prášení z kamenolomů, nebo manipulace se sypkým materiálem. V případě těkavých organických látek může jít o výpary u benzinových stanic atp.

Emisní bilance např. suspendovaných částic PM2,5 (prašnost jemných částic do velikosti 2,5 mikrometrů v průměru) za celou ČR pak může vypadat následovně.

Koláčový graf zobrazuje podíl jednotlivých sektorů zdrojů NFR (Nomenclature for Reporting). Jednotlivé sektory zdrojů jsou podrobně členěny. Toto členění je však dostupné pouze pro ČR jako celek. Se zmenšujícím se územím značně roste chyba ve výpočtu jednotlivých emisních příspěvků. Proto jsou pro nižší územní celky ČR dostupné emise rozčleněné dle sektorů zdrojů v rozložení EMEP-GRID a členěných dle hlavních sektorů (GNFR). Tyto hodnoty jsou reportovány do EU. Výsledkem pak může být následující mapa.

A jak vypadá koláčový graf emisí PM2,5 v Jihomoravském kraji? Za rok 2015 dle sektorů GNFR následovně.

 

 

IMISE

Imise jsou naproti tomu koncentrace škodlivin v ovzduší. Imise se z emisí stanou tak, že se postupně rozptýlí ve vzduchu a měřicí stanice pak nasávají vzduch a měří, kolik je v daném objemu vzduchu škodlivých látek. Nejčastěji jsou koncentrace uváděny v µg∙m–3 popř. ng∙m–3, přeloženo to znamená, kolik mikrogramů (miliontina gramu) nebo nanogramů (miliardtina gramu) škodliviny je obsaženo v jednom m3 vzduchu. V případě plynných škodlivin (SO2, NO2, O3 atd.) je to už přepočet, protože přístroje na stanicích měří v jednotkách ppb, což je zkratka pocházející z anglických slov „part per billion“ a znamená, kolik molekul znečišťující látky je obsaženo mezi miliardou molekul vzduchu.

Pro osvěžení látky základní školy … pamatujete si zhruba složení atmosféry? Asi ano, minimálně to, že dusík tvoří zhruba 78 % atmosféry, kyslík 21 % a pak už jsou čísla malá. Ale uměli byste toto složení vyjádřit v ppb a ne v procentech? Je to jednoduché – stačí přidat sedm nul 😊

 

A v jakých množstvích měříme škodliviny? Například oxid dusičitý NO2 má imisní limit pro průměrnou roční koncentraci 40 µg∙m–3, což je asi 21 ppb. Průměrná roční koncentrace NO2 na Svatoplukově je tedy cca 24 ppb, v Mikulově – Sedleci je to pouze cca 4 ppb. Jinými slovy, v miliardě molekul vzduchu stačí 21 molekul NO2 k překročení imisního limitu. Tolik kvůli názornosti, jak citlivé musí být přístroje pro měření kvality ovzduší. Přístroje a jejich údržba pak rozhodně nejsou levnou záležitostí.

Stanovení podílu zdrojů na imisích není zdaleka tak jednoduché, jako v případě emisí a emisních bilancí. V současné době se tomu nejvíce blíží dva přístupy – chemical mass balance model (CMB), který vyžaduje „podpisy zdrojů“ (něco jako otisk prstu daného zdroje) v blízkém okolí a porovnává je s odebranými vzorky ovzduší, anebo positive matrix factorization model (PMF), což je receptorový model vyhodnocující podíl zdrojů na kvalitě ovzduší pomocí četných chemických analýz kombinovaných v matici. Cestou PMF se v současnosti vydává ČHMÚ. Ve spolupráci s americkou US EPA již byla provedena pilotní kampaň na Ostravsku. Nutno poznamenat, že oba tyto přístupy jsou časově a finančně dosti náročné, oba mají svá pozitiva i negativa (např. nikdy nevíte, jestli máte podpisy všech zdrojů, navíc získat je od provozovatelů není nic jednoduchého atp.).

Čili pokud někdo tvrdí, že za znečištění ovzduší v Brně může z 90 % doprava, měla by jeho tvrzení stát na výsledcích chemických analýz, a vyhodnocení by mělo být provedeno nejlépe pomocí jednoho ze dvou přístupů uvedených výše. V opačném případě je taky možné, že si dotyčný plete hvězdy s jejich odrazem na vodní hladině.

Pro dnešek vše, blíže se ještě k emisím vrátím u představení jednotlivých škodlivin, imisím se pak budu věnovat v dalších příspěvcích a analýzách.

Oštítkováno , ,

Okomentujte článek ...