Prach

Co je to za prach to PM10 a PM2,5 ?

V médiích či prohlášeních se často hovoří o prašnosti PM10 či PM2,5. I já jsem již v několika předchozích kapitolách tyto zkratky použil. Co ale přesně znamenají? Je to pouze prach? A proč je nebezpečný?

PM pochází ze dvou anglických slov particulate matter. V ČR se pro toto označení vžily termíny částice, suspendované částice či aerosolové částice, laicky se však tento termín zjednodušuje jako prašnost, i když se pouze o „prach“ nejedná.

Dolní index pak označuje maximální aerodynamický průměr částce v mikrometrech. PM10 jsou tedy částice, jejichž maximální průměr je 10 µm, částice PM2,5 jsou pak analogicky částice do 2,5 µm průměru, a některé lokality měří i tzv. PM1, průměr těchto částic je tedy menší než 1 µm.
Jak si takovéto částice představit? Pro představu velmi dobře poslouží obrázek americké US EPA (agentury pro ochranu životního prostředí).

V Brně na ČHMÚ jsme se tento obrázek pokusili převést na „reálné“ částice a lidský vlas. Použili jsme standardně odebrané částice PM10 na filtr a přidali k nim vlas. A pak jsme se na výsledek podívali pomocí skenovacího elektronového mikroskopu. Ona široká roura je lidský vlas, který má průměr 67 µm. Pod ním jsou viditelné částice na filtru, které jsou podstatně menší. Pro srovnání je pod obrázkem zobrazeno i měřítko.

A proč tedy měříme pouze takto malé částice a neměříme úplně veškerou „prašnost“, která ve vzduchu je? Původně se pouze celková prašnost měřila, ale jak jde poznání a technologie dopředu, zaměřuje se pozornost na stále menší a menší částice. Čím menší částice je, tím dál se v lidském těle dostane, a tím více je nebezpečná.

Částice PM10 jsou takovou hranicí – s většími částicemi si lidské tělo umí poradit. Buď je zachytí chloupky v nose, nebo je člověk vykašle atp. Člověk se jich zkrátka „zbaví“. To však již neplatí u částic pod 10 µm, které v lidském těle zůstávají. A jak jsem již řekl, čím menší je jejich průměr, tím dále se dostanou. Hezky to zobrazuje následující obrázek.

Částice PM10 deponují zejména v horních cestách dýchacích, kde mohou např. podráždit sliznici (může se jednat o ostré krystalky), takže se stane náchylnější k onemocnění. Jemnější částice PM2,5 se dostanou až do dolních cest dýchacích a do plic. Ještě jemnější částice, označované jako ultrajemné, pak mohou skrze plicní sklípky prostupovat až do krevního řečiště.

Částice tak mohou mít vliv jak na dýchací soustavu, tak na krevní oběh. Důležitá je jak fyzikální podstata částic (tvar atp.), tak chemická, čili z čeho jsou částice složeny, popř. co mají na sobě naneseny (částice mohou sloužit jako „nosič“ dalších látek (polyaromátů, virů, bakterií atp.), které se tak dostanou do těla).

Detailnější popis zdravotních rizik Vám poskytnou spíše lékaři, základní informace jsou k nalezení např. na stránkách Státního zdravotního ústavu.

Tolik k základnímu představení částic, příště se zkusíme zaměřit na to, odkud se berou :-).

Oštítkováno ,

Okomentujte článek ...